Největší benefit z přidání LH-RH analoga je do 40 let věku, druhá pacientka je nízce riziková a měla-li z jeho aplikace výraznější výpadové jevy, po provedeném poučení bych jej vynechal. V prvém případě jde ale o nemocnou skupiny rizikovější a přestože stále chybí jednoznačné doporučení na délku aplikace Zoladexu a hlavní věkovou hranici sice těsně, ale překonala, přesto bych se v jejím případě snažil léčbu dokončit do 5 let a pak třeba jen pokračovat v TMX.

Nevim, jestli jsem dobre porozumnela dotazu. Zda se, ze obe nemocne tamoxifen toleruji a nemaji zadne nezadouci ucinky. Mohou v lecbe tedy pokracovat, coz je zvlast vhodne pri osteoporoze. Tamoxifen nezpusobuje menopauzu, proto ani necekame pomenopauzalni hormonalni profil. Jeho ucinek je zamereny na hormonalni receptory nadorovych bunek, takze menoaktivita nevadi. Problem by bylo, pokud by nemocna otehotnela. Nutna je tedy barierova antikoncepce.

U nemocné č. 2 bych na pokračování LH-RH analog z důvodu poměrně nízkého rizika netrvala, pacientka č. 1 je kontroverznější, je více riziková, takže bych se normálně za delší dobu podání LH-RH přimluvila, ale vzhledem k osteoporóze a nevůli nemocné v léčbě pokračovat bych na ní striktně též netrvala.

U pacientky c.1 bych pokračovala pouze v Tamoxifenu , nenutila bych jí dokončit ovariální supresi na dobu 5 let. Jedním z důvodů je celkem závažná osteoporóza (kastrace by jí mohla zhoršit) a měla pouze mikrometastázu v axile. Kastraci měla v adjuvanci skoro 3 roky- což je doba podávání LHRH analog v rakouské studii ABCSG-12, která měla vělice dobré výsledky a měla pouze jednu mikrometastázu v axile.
U pacientky číslo dvě si myslím, že by byl tamoxifen dostačující již od začátku léčby, takže bych kastraci nedoporučila.