Jak již bylo řečeno, žena je skutečně riziková a to zejména s ohledem na věk stanovení diagnózy a TN klasifikaci. Přesto neexistují důkazy o tom, že by další hormonální léčba měla pro ženu benefit. Pokud dobře počítám, tak je nyní pacientce 41 let, do kastrace bych ženu t.č. nenutila, protože pak by předchozí podávání LHRH analogů skutečně ztrácelo smysl. Podávání TX jako chemoprevence je určitým řešením, ale není též bez rizik. Probrala bych s pacientkou rizika podávání TX a pokud by si ho přála, nasadila bych ho. Jinak bych sledovala v min. 6 měsíčních intervalech a podání TX event. včetně chirurgické kastrace bych ženě doporučila cca za 4-6 let.

Pacientka je asi opravdu v trvalém riziku díky typu a rozsahu nádoru, ale myslím, že zatím neexistují data, o které by bylo možné se opřít v rámci prodloužení adjuvantní hormonální léčby. Pokud si pacientka riziko uvědomuje, neplánuje otěhotnět, záleží na ni, zda by chtěla podstoupit kastraci (pak ale předchozí léčba LHRH trochu ztrácí smysl) , nebo pokračovat v tamoxifenu v rámci chemoprevence.

Pacientka je z hlediska rizika relapsu onemocnění vysoce riziková, ale přesto bych za nejlepší a podložené řešení považoval ukončení léčby a pravidelnou dispenzarizaci. Protrahovaná hormonoterapie nad hranici 5 let nemá žádná relevantní data, i když v případě souhlasu nemocné by provedení chirurgické kastrace jistě nebylo od věci i z hlediska rizika gynekologické duplicity vzhledem k mladému věku v době vzniku karcinomu prsu (bez ohledu na event.výsledek cytogenetického vyšetření a anamnestických údajů).