Adjuvantní hormonální léčby by měla jako systémové zajištění být dostačující (rovněž bych spíše inklinoval k LAVH s oboustr.adnexektomií a TMX, genetika může napomoci), po konzervativním výkonu není o lokální RT pochyb. Přesto bych byl jistější alespoň se 4 cykly AC,nejen s ohledem na věk, ale i s přihlédnutím k operaci v nádorovém terénu při neradikálním prvním výkonu.

I když se jedná o mladou pacientku, nádor by podle fenotypu měl být citlivý na hormonální léčbu. Vyšetření pomocí Oncotyp DX by bylo ideální, ale pacientka nesplňuje indikační kritéria VZP ( kromě G2 by měla mít ještě jeden rizikový faktor). U pacientky bych volila adjuvantní hormonální léčbu ( OA+ tamoxifen, který bych ponechala na 10 let v případě dobré tolerance)

Pacientka má nádor G2 s vysoce pozitivními receptory, HER2 neg. a nizkým KI 67, je ale mladá a výkon možná nebyl zcela radikální. Myslím, že by mohla splňovat kriteria pro indikaci Oncotype DX k rozhodnutí o riziku (VZP). Přístup k adjuvanci by měl být spíš takový, že buď dostane alespoň 6 cyklů chemoterapie s antracyklinem ( např. 6xFEC) vzhledem k zjištěnému riziku , nebo jen hormonální léčbu, při nízkém nebezpečí generalizace. Nejistou radikalitu by mohlo vyřešit záření.S odstupem možná výhledově kontrola prsu pomocí MRI.

Stanovení rizika pomocí Oncotype DX je výborná nová pomoc pro správné rozhodnutí. Lokální chirurgickou léčbu bych doplnil u této nemocné ozářením , v adjuvantní léčbě bych se snažil vzhledem k charakteristice maximálně využít hormonální léčbu ( ablativní - LAVH , pak TMX)

Tumor je 100 % hormonálně dependentní, jeho biologická charakteristika je spíše příznivá, i přes nižší věk nemocné bych se spíše orientovala na léčbu hormonální.