Asi bych na prvním místě kontaktoval chirurga ohledně operability nálezu. Ke zvážení by bylo i doplnění PET k vyloučení dalších ložisek (i s vědomím relativně nízké senzitivity u RCC.

Je pravděpodobné, že po 19 letech bude solitární metastáza v pankreatu skutečně solitární. Pokud ji chirurg posoudí jako dobře resekabilní, tak by ji doporučil resekovat. Jako druhou možnost bych volil sledování aby byla jasná růstová dynamika během 3-4 měsíců. Pozdní metastázy renálního karcinomu v pankreatu mají často indolentní charakter růstu. Protinádorovou léčbu (TKI) bych nasadil jen při jasné další progresi.
Sleduji 78 letou pacientku s vícečetným relapsem karcinomu ledviny v pankreatu po 15 letech, vzhledem ke komorbiditám nebyla léčba zahájena a ložiska zůstávají zatím 6 let stabilní.

Posouzení resekability leze na pankreatu a její provedení resekce bych považovala pro pacientku za optimální. Nebude-li technicky možné resekci provést, nevyhneme se v budoucnosti nutnosti řešit obstrukci. Pokud pacientka zvládne pouze sledování při vědomí mtx postižení slinivky, pak bych ponechala léčbu TKI pro další progresi.

Souhlasím se zvážením resekce solitárního ložiska, v případě úspěšné R0 operace sledovat bez další léčby, pokud nepůjde odstranit, jde o onemocnění nejspíše v dobré prognostické skupině (podle doplněné laboratoře??), takže může dostat standardní 1. linii TKI - sunitinib nebo pazopanib. Vzhledem k dlouhému odstupu od primární operace, nízké proliferační aktivitě, asymptomatickému stavu a věku nad 70 let pokládám za přijatelné prodiskutovat s nemocnou přístup observační, s léčbou až v případě klinicky významné progrese.