Operovat, operovat, operovat, pak až systémová léčba

cestou chirurga zvážit resekci, pokud nepřiměřené riziko výkonu či nebude-li technicky možné, tak vyčkat s dalším postupem dle dynamiky. Při rychlé progresi systémová léčba.

Je-li nález operabilní, operovat, v případě inoperability či residuálního nálezu pečlivá dispenzarizace a v případě progrese či rychlé dynamiky procesu (při trvající dobré kondici nemocné) biologická terapie.

Pokud bude pacientka souhlasit a nebude jiná kontraindikace, tak bych volil chirurgické řešení. Pokud by pacientka nesouhlasila s operací, tak bych konzultoval radioterapeuta stran možnosti stereotaktického ozáření této solit. meta a systémovou léčbu nechal v rezervě.
Není zřejmé po jak dlouhé době CT vyšetření proběhlo a jaká je tedy dynamika nemoci. Pokud je dynamika nejistá nebo hodně pomalá, tak lze se systémovou léčbou případně počkat na jasný růst metastázy (za souhlasu pacientky). Mám ve sledování nyní 76 letou pacientku u které došlo k relapsu RCC do pankreatu po 15 letech, proces byl řadu měsíců sledován, byl bez dynamiky, pak biopticky verifikován a pacientka je bez léčby a jakékoliv dynamiky růstu meta nebo symptomů další asi 4 roky.

Pokud operatér jasně říká že se jedná o operabilní metastázu pak bych doporučil tento postup. Radikální odstranění solitární metastázy je optimálním postupem. V případě inoperability ,která se prokáže v průběhu chirurgického výkonu nezapomenou odebrat histologii a při potvrzení světlobuněčného karcinomu zvážit systémovou léčbu.

Také bych se přimlouvala za operační řešení, pokud bude možné. Jen v případě inoperability a perzistence měřitelné léze by nejspíš připadala v úvahu systémová terapie.

U solitární metastázy bychom se měli snažit využít chirurgickou léčbu v maximální míře. Navíc se ložisko objevilo s dosti dlouhým odstupem od posledního výkonu, což je prognosticky příznivé. Myslím proto, že by se měli chirurgové vyjádřit o operabilitě ložiska, respektive potenciálních rizicích výkonu.

Uvedená situace si o reoperaci vyloženě říká, efekty výkonů předchozích byly dlouhodobé. Druhou eventualitou by byla rovněž lokální steretaxe radiační, se systémovou léčbou bych jinak taktéž vyčkal až na progresi se symptomatologií či další diseminaci onemocnění.

Uvedené ložisko nepochybně je k chirurgické exstirpaci a doplnění lymfadenektomie, pokud při předchozích výkonech nebyla provedena. Problémem může být zaměření ložiska při vlastním výkonu. Doplnila bych PET CT k vyloučení jiné léze.
Systémovou léčbu nepovažuji za indikovanou.

V první řadě bych zvažovala operační řešení. S pacienty s metastatickým postižením pankreatu mám obdobnou zkušenost jako MUDr. Tomášek - dlouhodobé přežití a pomalá progrese onemocnění.