Držel bych se hesla, že léčíme nemocného, nikoliv PSA. Vyčkal bych obtíží nemocného z progrese onemocnění, do té doby bych jej sledoval. Radioterapie by znehodnotila umělý svěrač.

Prognóza nemocného s biochemickou recidivou po RP je jistě lepší, pokud je řešena při nižších hodnotách PSA (do 0.5 ug/l). Radioterapie bych se obávala pro možné poškození implantátů - jak svěrače, tak i penilní protézy. Proto bych navrhovala pacientovi hormonální léčbu formou intermitentní androgenní suprese.

Při zohlednění všech dostupných údajů, bych t.č. pac. jen sledovala (předpokládám, že dostupnými vyšetřeními je zatím lokoregionální recidiva i vzdálená disseminace zatím vyloučena). Pokud by došlo k výraznější elevaci PSA - zvažovala bych hormonoterapii, v případě průkazu recidivy či disseminace je samozřejmě možné přistoupit i k jiným léčebným modalitám.

Radioterapii až v případě jistoty podezření na lokální recidivu současně s vyloučením postižení jiných lokalizací-MR pánve k posouzení nálezu a uzlin a alespoň scinti skeletu? Jsou-li negativní, spíše bych terapeuticky vyčkal, byť nebýt implantace svěrače, určitě bych k RT inklinoval. Při další elevaci PSA tedy zbyde možné podávání HT, i ta však může negativně ovlivnit sexuální život přes zavedenou penilní protézu.

Salvage radioterapii (která by z čistě onkologického hlediska jistě byla zvažována) nedoporučuji vzhledem k AMS800, navíc by vedla k zhoršení kvality života. V úvahu přichází hormonální léčba, s jejím zahájením bych vyčkal dle dynamiky dalších hodnot PSA.