Je třeba se pokusit o zajištění derivaci moče, bez níž bych se k další léčbě nepřikláněl. Na postižení skeletu bude pro ren.insuficienci nejvhodnější denosumab, jelikož jde o pacienta značně symptomatického, budou možnosti systémové léčby omezené. Retreatment docetaxelem nelze zvažovat, při vyšším stupni perif.neuropatie ani podání cabazitaxelu, z blokátorů androgenních receptorů by byl při komorbiditách jako nejvhodnější enzalutamid. Je však nutno zhodnotit celkový stav a prognózu pacienta, zda je jeho podání vůbec vhodné.

To je jistě nešťastný případ již od počátku ze všech úhlů pohledu. V této fázi se jednoznačně jedná o metastatický kastračně refrakterní karcinom po léčbě docetaxelem. V prvé řadě je třeba uvažovat o další systémové léčbě. Vzhledem k výrazné neuropatii a renálním funkcím bych preferoval některý z nových hormonálních preparátů před chemoterapií, vzhledem k diabetu spíše enzalutamid (tedy bez kortikoidů). Přistup nicméně bude muset být komplexní - pacienta zřejmě v tuto chvíli nejvíce subjektivně obtěžují lokální příznaky dané postradiačním měchýřem, inkontinencí a hydronefrosou. V tomto směru bude nutný individuální přístup reagující na konkrétní situaci, nějaké jednoduché a dlouhodobé řešení bude asi sotva možné. Případně bych konzultoval radioterapeuta ke zvážení radioterapie subfrenického ložiska, je-li velikostně významné (předchozí radioterapie byla z onkologického hlediska velmi úspěšná). Důležitá bude i psychologická pomoc pacientovi - umím si představit, že na základě dosavadního průběhu onemocnění nebude jeho psychická situace nijak dobrá.

To je pacient, vyžadující péči jak urologickou tak i uro-onkologickou. Z urologického pohledu je třeba zvážit jak přistoupit k derivaci levé ledviny (podle DSL) a zajistit kvalitní mikci. Z pohledu systémové onkologické léčby nejspíše k podání denosumabu při elevaci renálních funkcí a v následné léčbě po docetaxelu vhodná II. linie hormonálních přípravků. Pokud je nyní bez kortikoidů, výhodnější bude podání enzalutamidu.

Vzhledem k renální insuficienci bych ze systémové léčby privilegovala II. linii hormonoterapie, z možných medikací pro meta skeletu pak Xgevu. Odborná urologická péče je zcela jistě nezbytná. Podle dalších obtíží je pak vhodná léčba paliativní, symptomatická včetně zvážení dalších možností RT (nař. meta skeletu - chybí ale specifikace uložení meta ložisek).