Je to hloupé napsat, ale ve 100 % souhlasím s Tomášem Svobodou. Doporučuji ozářit a adjuvantní hormonální léčbu.

Podle fenotypu z tru cut biopsie by se u pacientky dala předpokládat dobrá odpověď na neoadjuvantní hormonální léčbu, nikoliv však na chemoterapii (nízká proliferace, vysoká pozitivita ER i PR). Po 4 cyklech AC však došlo ke kompletní regresi nádoru v prsu, což vede k zamyšlení na tím, zda byl fenotyp v tru cut biopsii (hlavně proliferace) odečtena správně. Zajímala by mne histologie z axilárních uzlin, které byly pozitivní i po neoadjuvanci a podle toho bych volila další.
Obecně bych se u pacientky klonila spíš v podání adjuvantní chemoterapie na bazi taxanu (vzhledem k věku asi paclitacel weekly 12x). potom radioterapii na oblast lymfatických uzlina a adjuvantní hormonální léčbu- Tamoxifen na 2-3 roky, potom switch na IA s délkou podávání trvání 5 let.
Není mi zcela jasné, proč měla pacientka mastektomii při nálezu cT1c a regresi po chemoterapii a ne pouze parciální výkon...Cílem neoadjuvantní chemoterapie je zmenšení nádoru a dosažení lepší operability nádoru event. umožnění parciálniho výkonu proto není zcela logické dát část chemoterapie před operací a část po operaci. Není to však nestandardní.

U nádoru s vysokou hormonální dependencí a nízkou proliferací bych předpokládala spíše odpověď na hormonální léčbu, nicméně došlo k pCR v primárním nádoru. Naopak uzlinové postižení je poměrně masivní. Je otázkou, zda pooperační IHC jednoznačně korelovala s histologií z CCB a zda byla shodná v tumoru i uzlinách, chybí údaj o G. ypN2 (7/10) řadí nemocnou do vysokého rizika, což by mě vedlo v první řadě k získání podrobných údajů o pooperační histologii a imunohistochemii. Pokud bych musela vyjít s tím, co víme, doporučila bych pooperačně ozáření hrudní stěny + svodných lymfatik a AIs. Pokud by IHC z uzlin prokázalo další rizikové faktory (nižší hormonální dependenci, vyšší proliferační aktivitu nebo G3) potom bych podala v adjuvanci 12x Pacli weekly a následně RT + AIs.

V souladu s ošetřujícím lékařem bych také ozářila hrudní stěnu i spádové uzliny a léčila dále inhibitorem aromatázy.

Vzhledem k velmi nízké mitotické aktivitě a 100% hormonální závislosti předpokládám pranepatrný benefit z další chemoterapie. Pokud by na ní trvala nemocná, podal bych 4 cykly TC. Osobně bych ale i s přihlédnutím k věku preferoval radioterapii hrudní stěny a svodné lymfaticky (uzlinové postižení je indikátorem rizika relapsu v jizvě po ME, proto i při malém tumoru hrudní stěnu nevynechávat) a zahájení hormonální léčby, která by v každé ze svých možných podob měla obsahovat AI.